Jdi na obsah Jdi na menu
 


označovače jízdenek u nás a ve světě

bez-nazvu.jpgV Československu byly označovací strojky od poloviny 70. let 20. století zaváděny v tramvajích, trolejbusech a autobusech. Zpočátku se používaly děrovací strojky, později je v mnoha sítích nahradily razítkovací strojky; některé strojky navíc ještě odstřihovaly část jízdenky. Jízdenky v takovém systému nekontroluje dopravce systematicky u všech cestujících ale jen namátkově revizor ( přepravní kontrolor ). Ve většině měst se používaly jízdenky s devítimístnou mřížkou (3×3 políčka). V Ostravě, Jihlavě a Brně se používaly jízdenky o stejné výšce, ale poloviční šířce s 12 políčky (dva sloupce po 6 políčkách); prodejní automaty je prodávaly po dvojicích.Označovací strojky měly otvor pro zasouvání jízdenky shora, čímž připomínaly dřívější kasičky na výběr jízdného. Proto se stávalo, že neinformovaní cestující do strojků vhazovali mince, což strojek znefunkčnilo; to inspirovalo i mnohé vandaly, kteří do strojků záměrně vhazovali mince či jiné předměty za účelem jejich vyřazení z provozu. Protože vyjmutí cizího předmětu nebylo jednoduché a řidiči k němu neměli vybavení, provozní předpisy například v Ostravě nebo Praze upravovaly, s kolika nefunkčními strojky je vůz nezpůsobilý k provozu s cestujícími, a řidiči fasovali speciální nálepky „mimo provoz“ k označení nefunkčních strojků. U úzkých strojků moravského typu bylo riziko vhození mincí nižší.

 

aa.jpgOdkrytovaný označovací strojek. Vlevo nahoře je speciální kolečko, které slouží na dotažení nebo naopak povolení pásky. Když už je tisk slabý, strojek se nadzvedne z úchytů, na kterých drží, řidič jej odnese a hlava se vymění.